Sny se plní..!!

Přišel k Nám jako malý prcek, který ještě poznává svět a neví spousty věcí. Jako malé štěňátko nejspíše se neměl úplně fajn. Bojí se hodně věcí. Nějaké strachy jsme spolu překonali. I když to nešlo jako po másle, ale dali jsme to. Bolístky jsme také překonali. A s nějakéma ještě do teď bojujeme. Vymýšlíme spolu kravinky, na které pak vzpomínáme. Nejdříve chodil ke mně do snů každou noc. Před spaním jsem si říkala, jestli se mi zase objeví ten malý rošťák, který mi dává naději, že jednou budu mít doopravdického psa. Najednou se mi ze snů vytratil. Bála jsem se, že už takové krásné sny mít nebudu. Ale za pár týdnů jsem ho měla doopravdy doma. Můj život se změnil. Konečně jsem měla toho nejlepšího kamaráda, který mě nikdy nezradí. Před kterým nemusím nosit značkové oblečení a každý den se tvářit, že pořád mám nejlepší dny. Občas jsem měla dny, které nestály za to, ale on mě pochopil. K Nám domů přišel jako úplně cizí. Nikitka ho ze začátku moc nebrala. Spíše pro ni byl někdo, kdo je u nás jen na hlídání. Časem pochopila, že je to člen rodiny, který s Námi bude do konce života. Vzala ho k sobě a od té doby bez něho nedá ani krok. Jejich večerní hraní bylo lepší než nějaká přiblblá televize.  Můj sen se změnil ve skutečnost. On jde se mnou k cíli. Spolu jdeme dál a dál. A vím, že dojdeme hodně daleko, třeba za déle, ale dojdeme tam. Vždycky pro mě bude miminko i kdyby byl ten nejstarší pes. Vžydycky bude pro mě Můj Mumínek, Moje trdlo, Moje všechno, Můj kluk, Můj šulda, Můj píďa...!!! VŽDYCKY MŮŮŮJ...!!!! Přijdou chvíle, kdy mám chuť ho rotrhat na ty nejmenší kousky. Přátelství je o důvěře. Když překonáváme ty jeho strachy, věříme si. Vezmu ho do náruče. Nepustím ho. Drží se mě jako klíště, ale zvládne to! Protože důvěřuje. Když si jeden druhému nedůvěřuje, nejsou pár. Možná říká, jak toho svého psa miluje, ale moc ho nemiluje když si nedůvěřují. Důvěřujte si a dokážete víc, než si myslíte. Nebojte se a zkuste mu důvěřovat. Věřte nebo ne, ale rozhodně to funguje.

Psí články

Inspirace pro všechny pejskaře

Naše členka Jiřka Zelinková pro své dva psí kamarády dělá k jejich narozeninám každoročně dort, který pejskům moc a moc chutná.

Recept: Uvaříme si rýži, mrkev a droby. Do kastrůlku dám mikrotenový sáček a do něj vrstvíme  rozvařenou rýži a přimáčkneme a zase dáme  vrstvu mrkve, rýži , droby. No a na závěr dáme rýži. Můžeme proložit i kuřecím masem, játry nebo konzevou. Přidáme dle toho, co mají pejsci rádi. Druhý den vyklopíme a navrch ozdobíme podle fantazie.

A průběžně peče pro své mazlíčky i sušenky, po kterých by se prý " mohli utlouct ".

Recept na játrové sušenky:

Výlet na Šumavu

 Přišlo ráno 5.8.2014 a Nikita už nemohla dospat byla totiž pozvaná s její paničkou Šárkou Chvojanovou na výlet od Cauliho a Bondyho s paničkou Kamilou Mikešovou na šumavskou celodenní vycházku. Brzy ráno se Nikita přivítala se svými kamarádi Caulim a Bondym a vyrazilo se na cestu. Cesta byla dlouhá a deštivá a tak všichni doufali, že počasí na Šumavě bude o něco lepší. Cestou se pejsi několikrát vyvenčili a protáhli nohy, prozkoumali okolí a jelo se dál. Paničky cestou trochu bloudily, ale nakonec vše dobře dopadlo a všichni mohli vyrazit na horskou procházku. Všem se tam moc líbilo, šli kolem řeky Vydry, kde je ohromovaly obrovské kameny poseté po celé říčce, kolem Klostermannova mostu po pěkné cestičce a kolem Turnerovi chaty, kde se zastavili na malé občerstvení. Po občerstvení a menším odpočinku je čekalo mělo čekat mírné stoupání. Nikitě se ovšem moc mírné nezdálo a její paničce také ne. Proto jim udatný kamarád Bondy pomohl  svou silou nahoru, kde na ně čekal krásný výhled po okolních kopcích. Všude po cestě byli přírodní potůčky, kde se hafani mohli napít  horské vody. Sluníčko jim na cestu začínalo pěkně hřát, čerstvý vzduch naplňoval jejich plíce a srdce se radovalo.

V půlce cesty však začalo pršet. Na chvilku se celá výprava musela schovat pod stromy ale déšť neustával, tak pokračovali v cestě i přes déšť. Všude bylo mokro, bláto a louže. Bondymu a Caulimu to nevadilo, zato Nikitce se v tom jít nechtělo, chtěla se vrátit ale nepomohlo by to. Nezbývalo jí, tedy nic jiného, než jít dál. 

Po hodině cesty v dešti kapky ustávaly a sluníčko začalo opět vystrkovat paprsky. Všem to zvedlo náladu. Šli lesem, loukou až dorazili na Horskou Kvildu. Tam si dali delší odpočinek-  paničky se naobědvali, hafani si na chvilku zdřímli a celá parta nabrala sílu na další cestu.

Ta už ubíhala rychleji. Samá rovinka, pěkná cestička, málo kolemjdoucích a veselá nálada. Z přírody jim šla hlava kolem. A ani nepostřehli, že už došli zpět k autu. Domů se nikomu nechtělo, ale únava byla silnější. Nikita usnula hned, co si lehla do auta a prospala celou cestu. Když dorazila domů, nechtěla se rozloučit se svými kamarády, chtěla s nimi strávit další krásné chvíle.

Den se vyvedl, všichni mají úžasné zážitky a těší se na další společně strávený den.

Citáty o psech

                Toulky po přírodě

Koncem srpna jsme se vydali se svými čtyřnohými přáteli na výlet do západních čech. Nejprve jsme navštívili zříceninu hradu Rábí, kde jsme absolvovali jednu z prohlídek. Pro psy to bylo přínosem. Skvělou socializaci po hradu zvládli s přehledem, problém nastal až ve sklepení kde se ' děsně ' báli. Po prohlídce přišlo na řadu prozkoumávání okolí zříceniny, což chlupáče náramně bavilo. Poté s námi ochutnali palačinku s medem a jelo se dál.
  Další zastávkou byla přenádherná Šumava, konkretně hora Svatobor, kde prý podle legendy leží zakopaný poklad. A tak jsme s nadšením stoupali nahoru. Po cestě jsme objevili i pitný horský pramen, ze kterého jsme samozdřejmě museli všichni ochutnat :D . Bylo to jako voda živá a šlo se dál a výš. V půli kopce už na nás začala pomalu padat únava ovšem na jediném Bondíkovi snad ušlé kilometry nenechali ani štipítko známky, jako by se v něm právě teď probudila ta jeho horská krev. Očička mu jen svítila štěstím. Byl spokojený a já taky. Vidět zem z té výšky je nádherné a k zamyšlení...
  Všem vřele doporučujeme výlet na Šumavu a po okolí.

 Vtipy o psech

VZKAZ OD PSA PRO ČLOVĚKA

Můj život trvá 10-15 let. Každé odloučení od tebe mi způsobí smutek. Pamatuj: Dej mi čas, abych pochopil, co ode mě chceš. Důvěřuj mi! Nikdy tě úmyslně nezklamu. Nezlob se na mě a za trest mě nezavírej. Ty máš své přátele, zábavu, já mám jen Tebe. Mluv se mnou, i když slovům úplně nerozumím. Stačí mi, když slyším Tvůj hlas. Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych Tě hravě kousnout, ale já to neudělám. Pokud jsem někdy při práci špatný nebo líný, uvažuj, že mi například není dobře, nebo že jsem unavený. Starej se o mě, pokud jsem starý, i ty jednou zestárneš. Buď v mých těžkých chvílích vždy se mnou, s Tebou je pro mě všechno lehčí. Až se můj čas naplní, nenech mě trpět. V případě nutnosti, skonči mé trápení včas, jen tě prosím - ZŮSTAŇ V TÉ chvíli se mnou!

LÁSKA A PŘÁTELSTVÍ

Už jako malé děvče jsem si moc přála mít pejska. Doma už jsme jednoho psa měli, ale já jsem chtěla svého. Mít ho jenom pro sebe. Četla jsem psí knížky, měla jsem spoustu psích plyšáků a pejsky jsem prostě milovala.S psem naší sousedky jsem se dokázala mazlit hodiny. Na všech výletech jsem si vezla cokoliv, co souviselo se psy. Babička mi kupovala psí pohledy a ve školce jsem nechtěla malovat nic jiného než psíky. Každý rok jsem prosila Ježíška, aby mi pejska přinesl pod stromeček. Ale nikdy mi tohle přání nesplnil. Postupem času jsem ztrácela opravdové lidské kamarády, neměla jsem s kým chodit ven, komu se vypovídat či vyplakat a má touha po psovi rostla. Na Ježíška jsem dávno věřit přestala, ale pořád jsem tajně doufala, že můj sen se jednou splní.

Jednoho sychravého podzimního dne, před čtyřmi lety jsem se doslechla, že jeden pán ve vedlejší vesnici má štěňata, která nechce. Zablýskalo se mi v očích, a plná nadějí jsem přemlouvala rodiče, aby mi psa už konečně dovolili. Mamka souhlasila, ale taťka byl neoblomný. Nechtěl mít doma dva psy, a myslel si, že bych se o něj nestarala. Plakala jsem, moc jsem plakala. A možná, že jen moje slzy vyvolaly v tátovi lítost a nakonec svolil. Pláč a smutek se změnili v radost. Ještě ten večer jsme se jely s mamkou na psa podívat. Štěňátka byla krásná. I když to nebyli žádní výstavní psi, jen pouliční směska. Tři psíci měli zlatavou barvu a byli čiperní a veselí. Možná bych je nazvala I trochu přidrzlými. Běhali všude možně, prali se mezi sebou a mě už zkoušeli cupovat tkaničky u bot. Líbili se mi. Avšak nejvíc mi od prvního pohledu přirostla k srdci černá fenečka. Měla bílý flíček pod bradou, a ještě jeden na pravé zadní tlapce. Krčila se v koutě, vypadala smutně a sama. Ani za mnou nechtěla jít. Bylo mi jí líto. Přikrčila jsem se k ní a opatrně jsem k ní vztáhla ruku, abych jí mohla pohladit. Bylo na ní vidět, že se bojí. Vůbec neměla důvěru v lidi. Po chvíli našeho poznávání už ode mě nechtěla odejít. Vyžadovala hlazení a vypadala spokojeně, když sem si jí vzala do náruče. I hned jsem měla jasno. Tu fenku chci, to ona je moje spřízněná duše, ta se kterou budu mít o něco šťastnější a veselejší život.

Musím zdůraznit, že kromě své plachosti a bázlivosti byla I špinavá, vychrtlá a ustrašená. Bála se všech a všeho. Co zažila u svých předchozích majitelů nevím, ale rozhodně to nic dobrého nebylo.

Doma jsem jí připravila pelíšek a ani na noc jsem jí nechtěla opustit. Věděla jsem, že její fyzický stav se zlepší, že jí u nás bude lépe. Její zraněná dušička však potřebovala hodně lásky. A tu jsem se jí chystala poskytnout. Byla jsem si jistá, že spolu zvládnem všechno.

Další den jsem ani nešla do školy a užívala jsem si můj první společný den se šťěnětem doma. Pojmenovala jsem jí na Nikitu.

Nikita s námi pomalu vyrůstala a začala se uzdravovat. I její dušička začala být veselejší. I přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy se stala mojí nejlepší přítelkyní. Vždy, když zlobila pohrozila jsem jí prstem, ale ona udělala smutné oči a vše bylo odpuštěno. Její výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsem předpokládala, protože jsem byla zaneprázdněná školou a pomáháním v domácnosti. Ale I přes nedostatek času, jsme spolu chodily na dlouhé procházky, běhat do lesa, jezdit na kole, chodily jsme spolu za jinými psy a trávily spolu co nejvíce času to šlo. Pokaždé, když přicházím domu tak mě už u vrátek vítá, má radost, že jsem se jí vrátila a vrtí ocasem. Někdy na mě chce I skočit, div mě nepovalí.

Dokonce jsem s Nikitou začala navštěvovat kynologické cvičiště, kam chodí I moje mamka se svým psem. Nikitce se tam líbilo. I když se ze začátku bála. Našla si tam I psí kamarády v podobném věku. A taky jsme se začaly věnovat tanci, I když psímu. Ale přece, aspoň máme další společný koníček, který si obě užíváme a je nám fajn.

Spolu se cítíme silnější. Každý den na mě netrpělivě čeká, vyslechne mé bolavé a zlomené srdíčko a utěšuje mě. Už jen její pohled mě donutí se usmát. Nikdy mi nevyčítá žádné špatné rozhodnutí a vždy sdílí mojí radost, nebo mojí zamilovanost. Když já jsem šťastná, je šťastná I ona. A když jsem smutná, vidím, že jí to trápí.Přijde ke mě, dá mi packu a olízne mi tvář. Podívá se na mě smutným pohledem a já cítím jako by mi říkala: “ Usměj se, bude líp, máš mě a spolu to zvládnem. “ Myslím, že kdyby bylo třeba, bránila by mě svým vlastním životem a já jí samozdřejmě také. I když ani jedna z nás není žádný nebojsa nebo hrdina. Vztah mezi námi není jen obyčejné přátelství, je to něco mezi přátelstvím a láskou. Nepopsatelný pocit, nepopsatelná vazba, vše co je mezi námi a nikdo jiný nám to nevezme. Je to cit, který mezi lidmi nikdy nemůžeme najít. Stav, při kterém si rozumíme beze slov, stačí jen pohled do očí. Stav, který neskončí ani smrtí. Vím sice, že tu se mnou nemůže být navždy, a že psi nemají tak vysokou délku života jako lidi, ale v mém srdci bude navždy. Nikdy na ní nezapomenu, nikdy nezapomenu jak mi pomohla a pořád pomáhá, jak krásně smutně se dívá, jak mi strká hlavou do ruky a vyžaduje si tak hlazení, a když na chvíli s hlazením přestanu, začne mi dávat packu, nezapomenu na její přátelství plné lásky.

Čím více poznávám lidi, tím více miluji psi. Neznámý autor

Pes je jediné stvoření na světě, které Vás miluje víc než sebe. Josh Billings

Není na světě lepšího psychiatra, než štěně olizující Vám tvář. Ben Williams